ISA — snmp2otel

snmp2otel pravidelně posílá SNMPv2c GET dotazy na zadaného agenta a hodnoty, které dostane zpátky, přeposílá dál jako OpenTelemetry metriky — most mezi starým světem síťového monitoringu (SNMP) a moderním observability stackem (OTEL).

Zajímá ho jen skalární OID (ty, co končí .0) — typicky čítače a měřidla z MIB tabulky agenta, ne celé podstromy.

Simple Network Management Protocol je standard ze začátku devadesátých let, kterým se dodnes vyčítají údaje z routerů, switchů, tiskáren nebo záložních zdrojů. Když někde visí graf vytížení firemní linky, je docela pravděpodobné, že data pod ním tekla přes SNMP.

• Na spravovaném zařízení běží agent. Ten drží stromovou databázi hodnot (MIB) a každou hodnotu adresuje číselné OID — třeba 1.3.6.1.2.1.1.3.0 je doba běhu zařízení od zapnutí.
• Manažer (v našem případě tenhle program) pošle přes UDP dotaz GetRequest se seznamem OID a agent odpoví toutéž strukturou doplněnou o hodnoty.
• Verze 2c se autentizuje takzvaným community stringem, což je v podstatě heslo posílané v otevřené podobě. Do veřejné sítě se to nehodí, uvnitř spravované infrastruktury se to používá dodnes.
• Pakety nejsou text ani JSON, ale binární ASN.1/BER— proto si projekt nese vlastní kodér a dekodér.

Koncovka .0 u OID znamená skalární hodnotu, tedy jedno konkrétní číslo, ne tabulku. Program schválně zpracovává jen tyhle — u tabulek by musel řešit procházení podstromu, což je jiná úloha.

OpenTelemetry je otevřený standard pro sběr telemetrie — metrik, trasování a logů — nezávislý na dodavateli. Řeší stav, kdy měl každý monitorovací nástroj vlastní formát i vlastního agenta a přechod jinam znamenal předělat instrumentaci celé aplikace.

• Data se posílají protokolem OTLP; program používá jeho variantu přes HTTP s JSON tělem.
• Na druhé straně obvykle stojí OTEL Collector, který data přijme a přepošle do libovolného backendu — Prometheus, Grafana, cokoliv. Odesílatel nemusí vědět, kam data nakonec doputují, a v tom je celý smysl.
• Gauge je metrika, která má v daném okamžiku prostě nějakou hodnotu — teplota, počet spojení. Liší se tím od čítače, který jen monotónně roste.

Proč tedy stavět most: zařízení mluvící SNMP jsou všude a hned tak nezmizí, ale moderní observability stack mluví OTLP. Exportér je překladatel mezi těmi dvěma světy.

Na vstupu je adresa agenta a soubor se seznamem OID (jedno na řádek, komentáře přes #), na výstupu JSON tělo požadavku, které program pošle na OTLP/HTTP endpoint kolektoru:

./snmp2otel -t 127.0.0.1 -o ./oids.txt \
  -e http://127.0.0.1:4318/v1/metrics -p 1161 -v

# oids.txt:
1.3.6.1.2.1.1.3.0
1.3.6.1.4.1.9999.1.1.0
1.3.6.1.4.1.9999.1.2.0
1.3.6.1.4.1.9999.1.3.0

{
  "resourceMetrics": [{
    "resource": { "attributes": [
      { "key": "service.name",
        "value": { "stringValue": "snmp2otel" } }
    ]},
    "scopeMetrics": [{
      "scope": { "name": "snmp2otel" },
      "metrics": [{
        "name": "snmp.1.3.6.1.2.1.1.3.0",
        "unit": "",
        "gauge": { "dataPoints": [{
          "timeUnixNano": "1732820000000000000",
          "asDouble": 483920
        }]}
      }]
    }]
  }]
}

1. CLI parser (cli.hpp) načte cíl, community string, port, timeout a interval.
2. Soubor s OID se načte jednou a přeskočí prázdné i komentářové řádky a neskalární OID.
3. Ručně napsaný BER encoder (ber.cpp) složí SNMPv2c GetRequest paket — žádná externí SNMP knihovna.
4. UDP round-trip na agenta, s konfigurovatelným počtem opakování a timeoutem.
5. BER decoder rozparsuje odpověď do typovaných VarBind hodnot (Integer, OctetString, OID, Counter32, Gauge32, TimeTicks, Counter64…).
6. Číselné typy se převedou na OTLP Gauge metriky a pošlou přes cpp-httplib POST požadavkem.
7. Celé se to opakuje každých -i sekund, dokud program běží.

Projekt drží hlavičky v include/ a implementaci v src/. Každá dvojice odpovídá jedné vrstvě cesty od příkazové řádky až k odeslanému HTTP požadavku:

Řazení není náhodné: ber nezná SNMP, snmp nezná OTEL a otel neví, odkud se hodnoty vzaly. Závislosti vedou jedním směrem, takže každou vrstvu jde testovat zvlášť.

Stojí za zmínku, že tříd tu skoro nenajdete — jsou to prosté struktury a volné funkce v namespacech. Je to záměr: program nemá víc implementací téhož rozhraní, mezi kterými by za běhu vybíral. Je to přímá roura z jednoho konce na druhý, a na tu je hierarchie tříd zbytečná váha. U IPK, kde se čtyři protokoly opravdu střídají za společným rozhraním, to vyšlo přesně opačně.

• Vlastní BER (de)kódování — SNMP pakety jsou ASN.1/BER, takže parsování je ruční práce s bajty, ne jen volání JSON knihovny.
• Cíleně jednoduchý scope — SNMPv2c GET, skalární OID, jeden exportní formát.
• Odolnost proti chybám — chybějící odpověď, neplatné OID nebo nedostupný kolektor program nepoloží, jen zaloguje a pokračuje dalším cyklem. Exportér, který spadne při prvním výpadku sítě, je k ničemu.

Testy (GoogleTest, složka tests/) pokrývají BER kódování i dekódování, sestavení a parsování SNMP PDU a parsování URL endpointu pro export.